Empanadas s rybama.
Levný víno.
Pastel de Nata.
Barevný kachličky na domech.
Ohlušující klid oceánu.
Portugalsko.
Přes rušný uličky hlavního města. Proderte se trhama, vším tím skvělým, čerstvým jídlem.
Nebojte se navštívit:
Nekonečný výhledy po stopách známé žlutě svítící tramvaje číslo 28
Naprosto dechberoucí archikousek Museu de Arte, Arquitetura e Tecnologia
Spousta skvělýho jídla v TimeOut Marketu
Nebo obchůdky a kávu v LX Factory
A pokud rádi obdivuje pouliční umění, tak se podívejte do čtvrti Bairro Alto.
A pak vemte autobus někam dál a zároveň blíž. Blíž oceánu. Do Peniche.
Já jsem vybrala místo, kde bydlí jen rybáři a surfaři. Jedno mají společné. Nemůžou žít ve městě, protože se cítí klaustrofobně. Nevidí horizont a nekončící oceán. Jsou odsouzeni žít u oceánu a sledovat, jak jim každý den přinese rybu a vlny, na kterých pak mohou jezdit.
Ostrov kolem dokola obejdete za pár hodin. Na jeho západním cípu je ale fajn počkat až bude slunce líbat oceán a pak vyjde měsíc a můžete psát starým známým cestovatelským kamarádům, jestli ho taky vidí, a že vlastně všichni vidíme ten stejný. Magie.
Po cestě najdete i vyhlášenou rybárnu. A kde si dát ryby než v městečku, kde je každé ráno za úsvitu jezdí chytat.
Po cestě podél útesů potkáte několik obytných dodávek. Starý pár se psem. Digitální nomádka. Mladý surfař, který už takhle žije 2 roky. Prostě sen.
A kde jinde se učit na surfu než v zemi, kde se jezdí superobří vlny velké jako paneláky na jižním městě, kde se děti hned po tom, co se naučí chodit, dostanou své první prkno. To je cíl mojí cesty.
Dont waste your time in bathroom, waves are waiting.
Je napsáno v koupelně mého surfařského rbnb domečku, ve kterém se potkávám s Patrickem. Ten už má něco nasurfováno, a tak mi vysvětluje, že na vlny se musí ráno a ať si stáhnu aplikaci Magic Sea Weed, ve kterém můžu sledovat low tide, high tide a sílu větru.
A taky základní pravidla surfingu.
Křest oceánem, není takový, jak vypadá. Ladný, přirozený a plný energie. Učíme se nejdřív ve „white water“ – zlomených vlnách, kde je jen bílá pěna, která vás žene vpřed. Portugalské vlny ale dokážou mít sílu i pár metrů od břehu. Praxe nekopíruje tvrdě vydřenou techniku trénovanou na písku na pláži. Postavím se až druhý den a až čtvrtý den se přestanu bát vln, které jsou jen trošku vyšší než špička mého drdolu. Dont overthing it too much Michaela. Just have fun. Odpovídá instruktor na moje otázky.
Po vyčerpávající hodině ve vlnách je ještě na řadě neopren. Jeho sundávání je minimálně tak vyčerpávající jako jízda ve vlnách. A tak je čas na zaslouženou odměnu. Pastel de Nata nebo další sladké pečivo s pudinkovou náplní si kupuju v místní kavárně každý den. A na cestu empanadas. Taštička plněná masem nebo rybou.
Vlny jsou trochu jako analogie života a lidí v něm. Stejně jako vlny stále přicházejí a odcházejí, tak i lidé ve vašem životě. Někteří zůstanou déle a nechají na vás otisk, jiní se vás jen lehce dotknou a nic se nezmění.
